Jednoho rána našel oslík pod starým dubem svinutý papír. Opatrně jej rozbalil. Uprostřed byla nakreslená lavička, vedle ní hrnek čaje a tři malé hvězdy.

Kam vede taková mapa?

„K pokladu určitě ne,“ zamručel. Ale přesto se vydal po tečkované cestičce. Nebyla dlouhá. Na jejím konci seděla kamarádka a vedle sebe držela volné místo.

„Čekala jsem na tebe. Příběhy se přece nejlépe vymýšlejí ve dvou.“

Oslík se posadil. Mapa jim od té chvíle sloužila z druhé strany – jako čistý papír pro úplně nové dobrodružství. A poklad? Ten už našli. Byl to čas, který mohli strávit spolu.